Pálení čarodějnic 2010

Rok s rokem se sešel a 30. dubna 2010 na našem hřišti proběhlo již tradiční Pálení čarodějnic. Mohli jsme se všichni přesvědčit, že čarodějnice jsou opravdu nesmrtelné, protože většina z nich přiletěla již po několikáté. Jak tato tradice vznikla a kde se dozvíte ještě něco více, je popsáno níže.

Na našem hřišti se sešlo hodně čarodějnic a čarodějů. Podle „stáří“ jsme je rozdělili do 3 kategorií – mladší čarodějnice, starší čarodějnice a tzv. „vylítané“ čarodějnice. Každá měla svého vítěze. V kategorii „Malá Čarodka“ zvítězila Karolínka Kyprá, na 2. místě se umístila Lenička Cholevová a na 3. místě Vendulka Badinská. V kategorii „Čarodka“ vyhrála Klárka Sokolová, 2. místo obsadila Eliška Hillebrandová a 3. místo Nikolka Melicharová. V kategorii „Vylítaná Čarodka“ zvítězila 700-letá čarodějnice Radka Hrazdílková. Ve 20.45 se rozhořela velká vatra, na které byly symbolicky upáleny všechny čarodějnice z okolí.

Celou akci organizovalo Zastupitelstvo obce Hrádek za pomoci TJ Sokol Hrádek, které se postaralo o postavení velké vatry. Všechny děti si opekly párek a dostaly limonádu. Celým večerem provázel Pavel Konyárik.

Historie pálení čarodějnic

Upalování či pálení čarodějnic patřilo a do dnešní doby patří k velmi živým zvykům. Magická filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května bývala jednou z nocí, kdy prý zlé síly vládly větší mocí než kdy jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly nečisté a zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt zakopané a ukryté poklady. Aby se hledač pokladu dokázal před silami úspěšně bránit, musel mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu a další předměty. Lidé věřili, že v povětří poletuje spousta čarodějnic, které se slétají na sabat. Proto se této noci říká "noc čarodějnic".

Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, s jejichž pomocí pak mohly na košťatech létat. Taková košťata prý bývala zhotovena z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků. Při reji byla volena královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci - "čarodějnickému kolu" – to se tančilo pozpátku. Jídla vypadala sice lákavě, ale byla bez chuti a nezahnala hlad. Nesměl chybět ani kotel plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s oblibou proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim od posledního setkání podařilo lidem natropit.

Za ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích (zvláště v Německu) velmi starého původu. Postupem doby se z výročních ohňů stalo "pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodějnici létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno čarodějnici srazit k zemi.

Čarodějnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky - vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům. A tak stará "přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu na čarodějnice". Desetitisíce, možná statisíce (některé zdroje uvádějí dokonce miliony) nevinných žen byly odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe. Výňatek byl pořízen z článku na stránkách www.ceske-tradice.cz. Zde najdete i další zajímavosti o českých tradicích.

(M.M.)

(foto Hillebrand)